> Midnight Sun II.
5. září 2010 v 19:58 | Bubbly
Tom odvedl Billa do jiné části Massenova sídla. Bill se sotva držek na nohou, celé tělo se mu třáslo, jako kdyby byl v křeči. Když vstoupily do jednoho z mnoha pokojů, které v domě byly, klesl na postel a hlavu zabořil do kožešin. Kolena si přitáhl k tělu a objal si je rukama. Tom sledoval, jak zavřel oči a roztřeseně vydechl. Doufal, že jeho mladší bratr na chvíli usne. Měl toho za sebou na jednu noc až příliš. Potřeboval si odpočinout.
Když si byl Tom jistý, že Bill klidně oddychuje díky spánku, který ho přemohl, otočil se na Viktora a Isis, kteří je celou dobu pronásledovaly. Byla s nimi dokonce i Selenia, která se zdržovala u dveří, aby mohla vzít do zaječích, kdyby i jí hrozilo nějaké nebezpečí. Neprovedla sice nic, za co by musela být trestána, ale pořád byla zastánce Massena a jeho síly.
"Co bude teď?" zeptal se Tom a podíval se na spícího bratra. Billovy rty byly nepatrně otevřené a řasy na víčkách se mu chvěly jako krajky ve větru.
Isis se podívala na Viktora. Zřejmě jí trápila stejná otázka jako Toma. Massen je mrtvý, tudíž Bill byl mohl být dalším vládcem. Ale všichni tři mlčky pochybovaly o tom, že by zrovna po vládě Bill toužil. Teď, když byl svobodný. Bude se chtít vrátit do života, i když jako někdo jiný, ale bude ho chtít sdílet s Tomem.
"Bill teď bude volný. Bude moci žít sám, jak uzná za vhodné. Ale už se nemůže vrátit do normálního života. Musí zůstat tady, na straně Půlnočního slunce. Stejně jako ty, Tome," podotkl Massen a sledoval přitom snícího vampýra.
26. srpna 2010 v 22:44 | Bubbly
Tom ucítil ostrou bolest v hrdle, zatímco se mu Billovy nehty zatínaly pod kůží. Bill mu roztrhá krk, než se stihne znovu nadechnout. Tom si chvíli uvědomoval, že tohle bude nejspíš jeho konec. A může si za to sám. Už od začátku to byla jeho chyba. Kdyby jen víc Billa vnímal, kdyby ho víc poslouchal, nemuselo k tomuhle vůbec dojít. A když ucítil na krku i Billovy zuby, stihl jen zalapat po dechu, než ho ovládl další nápor bolesti. Už si byl téměř jistý, že zemře, ale v tom ucítil další myšlenky, které hodlaly využít situaci pro svůj prospěch.
Massen, který stál za Billem, si nechtěl nechat ujít okamžik, kdy může Billa zničit tudíž si zajistit svoje místo mezi vládci. Jediným odrazem od zdi se dostal až k Billovi a pověsil se mu na záda. Billovy ruce pustily Toma a on se začal bránit vůči Massenovi, který mu okamžitě zaryl zuby do ramene. Bill vykřikl bolestí, ale jediným plynulým pohybem si serval Massena ze zad a mrštil s ním o kamennou podlahu. Byl rád, že nemohl krvácet. Rána rameni se mu během pár vteřin stáhla a jeho kůže byla neporušená. Stejně tak i Tomův krk vypadal neposkvrněně, jako kdyby se ho Bill ani nedotkl.
Vampýří vládce se vzpamatoval rychle. Znovu stál proti Billovi a cenil zuby. Bill se ho už nemusel bát. Věděl, že je mnohem silnější, než Massen. Jenže Massen se odmítal vzdát bez boje. Nehodlal nechat Billa vyhrát.
"Vzdej to, Massene," zavrněl Bill s úsměvem a krčil se proti němu.
Massen se ušklíbl a jeho zuby se zaleskly. "To se nestane, dokud ty nebudeš mrtvý."
"Varuju tě, Massene."
14. srpna 2010 v 23:41 | Bubbly
Massen seděl ve zdobené židli z dubového dřeva ve velkém sále, když najednou na vlastní kůži pocítil závan chladného větru, který v místnosti neměl být. Vampýří vládce se narovnal a jeho tělo ztuhlo v přílišném soustředění. Selenia, které seděla vedle něho na měkkém polštáři a dívala se prázdna, si všimla, jak je její pán nesvůj. Zvedla k němu oči.
"Děje se něco, můj pane?" zeptala se potichu, na hranici slyšitelnosti.
Massen se na ní podíval. "Máme tu nezvaného hosta."
Vampýrka se podívala před sebe a ucítila stejnou sílu cizí moci. Sama byla schopná poznat, že ten někdo pečlivě stráží svoje myšlenky a je mnohem silnější, než Massen. Mlčela a jen vnímal nápor něčeho neznámého na svojí kůži. Pociťovala mravenčení, jak se jí magie otírala o pokožku. Chloupky vzadu na krku se jí zježily. Měla dobrý důvod mít strach.
Massen se prudce zvedl. "Půjdeme nezvaného hosta patřičně přivítat," řekl odhodlaně a ohrnul horní ret, aby byly vidět jeho silné špičáky. Selenia se jediným plynulým pohybem ocitla za jeho zády a následovala ho. Chtěla vidět někoho, kdo by dokázal Massena podařit a nedalo by mu to ani příliš práce. Musel to být někdo velice starý a zkušený.
Oba dva rychlým krokem prošli chodbou, směřovaly k pokojům, odkud vycházela cizí síla. Massen začínal potichu, ale vztekle vrčet. Nedokázal si ani představit, kdo si dovolil vniknout na jeho území a ještě se nesnažit skrývat svůj potenciál. Kdyby to byl Viktor, poznal by to, protože Viktor je jeden z mála vládců, kterého by porazil. Jenže tohle je někdo mnohem silnější, než Viktor, silnější, než sám Massen. Starší vampýr to ale nepřiznal ani sám sobě. Představa, že existuje někdo s větší silou, pro něho byla přímo bolestná a urážející.
6. srpna 2010 v 23:45 | Bubbly
Viktorovy zuby se zahryzávaly hlouběji a hlouběji pod Billovu kůži a Bill trpělivě držel. Bolest se ho dotýkala hluboko uvnitř, jako kdyby se Viktor zuby setkal až s jeho srdce. Isis, která postávala opodál, si zarývala nehty do dlaní a sledovala Billovu proměnu. Byla vyděšená tím, co viděla. Po chlapcově krku stékal pramínek krve, zatímco Viktor se k němu tiskl jako hladově zvíře ke kořisti. Byla to děsivá podívaná.
Bill najednou vyklouzl z Viktorovy náruče a skácel se na podlahu, jako kdyby byl v mdlobách. Přesto se na svět díval doširoka otevřenýma očima a nepravidelně dýchal. Vlastní tep mu zněl až v uších. Díval se na vysoký strop a lapal po dechu, jako kdyby se dusil.
Isis se postavila vedle Viktora a zatřásla s ním. "Udělej něco!" zakřičela jako smyslů zbavená. Měla o Billa strach. Byl to její jediný přítel a teď se zdálo, jakoby se topil sám v sobě. "Viktore, prosím, pomoz mu!" ječela na svého pána.
Viktor zakroutil hlavou. "Nemůžu. Proměna už nastala, nezastavím to, dokud nebude konec," odvětil a s bolestí v očích se díval na černovlasého chlapce, který se svíjel na podlaze. Vypadal, že ho ukrutná bolest sužuje zevnitř.
Bill měl pocit, že celé jeho tělo je v mrazivém ohni. Ostré bodání pod kůží cítil po v každém nervovém zakončení. Dala se do něho neskutečná zima. Stočil se do klubíčka, zakryl si rukama obličej a samou bolestí se hlasitě rozplakal. Pomyslný bodavý mráz se každou žilou v jeho těle dostával až k jeho srdci. Když ho zasáhl, srdce se naposledy roztlouklo, jako když poraněný kolibřík tluče křídly. A pak se najednou rozhostilo ticho a Bill ztuhl. Jeho červenající sed pleť získala nádech křídově bílé jako čerstvě napadený sníh. To znamenalo konec. Billovo srdce přestalo tlouct.
5. srpna 2010 v 23:45 | Bubbly
Massen se vrátil domů jen pár minut po Billově odchodu. Jako kdyby tušil, co přesně se stalo a která chvíle je vhodná pro návrat. On ti nejen tušil - věděl to. Věděl všechno, co se v té místnosti odehrálo, každou vteřinu prožíval Tomovýma očima. Spokojeně si užíval Billovo zklamání a bolest. Byl přímo nadšený, že pomocí Toma chlapce takhle zlomil a donutil ho k nejzoufalejšímu kroku, jaký může udělat. Div neskákal radostí.
Když Massen vstoupil do místnosti, kde se to všechno stalo, Tom stál na tom samém místě, kde ho Bill zanechal a zíral na místo, kde Bill před několika minutami stál. Vládce několikrát luskl vampýrovi před očima a ten se probral z transu. Překvapeně zamrkal a podíval se na svého pána. V tu samou chvíli Massen opustil jeho myšlenky se zanechanými vzpomínkami a sledoval Tomovu reakci. Věděl přesně, co očekávat. Očekával vlnu zoufalství, přívaly slz a křiku. Jenomže to, co se stalo, zdaleka pohřbilo jeho očekávání.
Tom se chvíli vzpamatovával, jako kdyby byl v šoku. Podíval se na podlahu a pak na Massena, jako kdyby přemýšlel. Na několik vteřin se v jeho očích zaleskly slzy a jeho rty se roztřásly v brzkém výkřiku. A pak se ten smutek změnil ve vztek. Massen musel pod tíhou jeho citu udělat krok dozadu, jakoby se bál, že mu Tom jenom pohledem ublíží.
Vampýr vyrazil jako neřízená střela. Obě ruce napřažené, připravená roztrhat všechno, co mu přijde do cesty. Vycenil zuby a z hrdla se mu vydralo nekontrolovatelné zavrčení smíšené s křikem. Jeho pohyb byl téměř neviditelný. Vyrazil proti svému pánovi ve snaze ho zabít. Ale tohle byla druhý možnost, kterou Massen očekával potom, co na něho uhodily Tomovy emoce.
4. srpna 2010 v 1:11 | Bubbly
V ten samý okamžik, kdy se Tomovy rty tak nepříjemně a bolestivě opřely do Billových, zaryl Bill nehty do Tomových ramen. Slyšel, jak zapraskala jeho kůže a Tom bolestivě zařval. Odtrhl se od Billa a obě dlaně si držel na nekrvácejících trhlinkách které se táhly po jeho klíční kosti. Bill zavrčel, ale ani se vítězně neusmál, protože neměl vyhráno. Věděl, že teď přijde to horší.
Tomův vztek na sebe nenechal dlouho čekat. Tom jediným pohybem popadl Billa pod krkem a znovu s ním praštil na měkkou matraci. Celá postel s nebesy se zatřásla jako lístky osiky v silném větru. Černovlasý chlapec zaúpěl, když Tomova ruka nemilosrdně stiskla jeho hrdlo. Bolelo to a Bill cítil, jak se Tomovy prsty zarývají do jeho sametové kůže. Ale neprosil ho, aby přestal, jen oběma rukama držel bratrovo zápěstí a snažil se povolit jeho stiskl. Z posledních se zapřel do vampýrova hrudníku a prudce ho odstrčil. Zalapal po dechu a vteřinu se vzpamatovával z toho stisku.
Tom vyrazil zpátky proti němu, ale tentokrát byl Bill rychlejší. Tom ho chvíli viděl jen jako rozmazanou šmouhu, než se Bill ocitl na jeho zádech, rty nebezpečně blízko jeho krku. Věděl, že když se zakousne, neucítí žádnou krev, protože Tom už neměl srdce, ale bude ho to neuvěřitelně bolet. Billovi to ubližovalo, ale neměl na výběr a ani se nemohl dlouho rozmýšlet. Dlouhé zuby proťaly Tomovu kůži a zakously se hluboko pod ní. Tom hlasitě vykřikl a popadl Billa za obě paže, aby si ho mohl servat ze zad. Podařilo se mu to až po několika vteřinovém boji. Bill se odmítal pustit, ale Tomova síla byla dvakrát tak větší. Nemohl s ním dlouho zápolit.
Chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval. Mrštění o podlahu mu zastínilo na pár vteřin zrak. Lapal po dechu, jako kdyby se dusil. Tom stál nad ním a využíval chvíle, kdy se Bill nemohl bránit. Svázal mu obě ruce a položil ho na postel. Když se chlapec vzpamatoval, byl skoro bezmocný.
24. července 2010 v 17:52 | Bubbly
Když se Bill úplně odhodlal k tomu, ne zrovna rozumnému činu, a když už neměl žádný strach a věděl, že dělá opravdu správnou věc, vydal se za Viktorem. Věděl, kde ho najde. Vždycky byl na tom samém místě. A stejně tak tam byla i Isis. Pokaždé byla s Viktorem. Viktor byl tělo a Isis jeho stín. Byli téměř souzeni, kdyby Isis nebyla Viktorovou dhampýrkou.
Černovlasý chlapec se neobtěžoval ťukáním na dveře, prostě rovnou vešel do Viktorovi pracovny. Isis si tentokrát neprohlížela knihy, ale seděla na gauči a dívala se ven do tmy z velkého okna. Billa poprvé za tu dobu, co tu žil, napadlo, jak si zvykla na noční život. Znamenalo pro ní hodně vzdát se slunce?
Viktor seděl za psacím stolem a zase četl knihu. Jakmile Bill vešel, zvedl k němu oči. Chvíli trvalo, než mu Bill pohled opětoval.
"Jsem připravený," řekl mladý vampýr potichu a snažil se přitom udržet vážný výraz.
Viktor se podíval na Isis, která se věnovala dění v místnosti. Pokrčila rameny a tázavě se podívala na Billa. Ten zavrtěl hlavou.
"Nerozmyslel sis to?" zeptala se ho.
"Ne. Nikdy si to nerozmyslím," odpověděl.
"Můžeš toho víc ztratit, než získat," vložil se do toho Viktor.
"Já vím," přikývl Bill. Bral tyhle možnosti na vědomí, ale nerespektoval je.
Viktor si povzdychl. "Přesto chceš, abych to udělal?"
"Chci."
Isis se na Viktora významně podívala. Viktor ani nemusil cítit její emoce, nemusel jí ani nahlížet do myšlenek, aby věděl, co chce říct. Její pohled mluvil za všechno. A žádal ho o jediné - aby Billovi dal to, co žádá. Je to jeho volba a on musí vědět, co dělá. Pokud to neví, bude litovat. A Viktor z toho nebyl zrovna nadšený. Nejraději by Billa nechal, ať zapomene a měl ho takového, jaký je. Nechtěl z něho mít krvelačnou bestii.
23. července 2010 v 16:18 | Bubbly
Motýlí dotek Billovy mysli hřál Toma u srdce. Přesto, že se bál, že o bratrovi lásku může v jedinou chvíli přijít, uklidňovala ho každá další odbíjející vteřina, kterou Billa cítil. Pár minut se jen soustředil na bratrovy zmatené myšlenky. Už Billovi nerozmluví to, co si chlapec usmyslel na Tomovu záchranu před Massenem, ale mohl mu alespoň pomoci. Chtěl udělat to málo, co mohl. Něžně se vloudil do jeho myšlenek.
"Tome, nech mě. Já už si to nerozmyslím. Chci to udělat," ozval se Billův hlas v jeho hlavě.
Tom se pousmál nad paličatostí vlastního bratra. "Nechci ti to rozmlouvat," ujistil ho.
"Nechceš?" Tón Billova hlasu se zdál překvapený.
"Bille, já nechci, abys to dělal kvůli mně, ale už ses rozmyslel a pokud nechceš měnit, nebudu tě nutit."
Chvíli bylo ticho. "Tak proč…"
"Protože ti potřebuju něco říct. Něco důležitého."
"Tak mluv," vybídl ho Bill dychtivě.
Tom chvíli přemýšlel nad slovy, která chtěl Billovi věnovat. "Bojím se, že až tě Viktor promění, ztratíš všechen cit, který jsi ke mně choval. Ale Bille, jestli se to stane. Udělám cokoliv, abys mě zase miloval. Nechci přijít o tebe ani o tvoje srdce."
Bill se tiše zasmál. "Tome, nemáš se čeho bát. Pomůže nám Isis. Její krev by mi měla pomoct zůstat zčásti jako člověk. Myslím, že budu mít city. Nemusím tě přestat milovat."
"Ne?"
"Ne."
3. července 2010 v 15:15 | Bubbly
Návrat zpátky do Viktorova sídla neměl zrovna bezmyšlenkovou atmosféru. Bill nevnímal kroky, jen přemýšlel, jestli má být naštvaný, nebo zklamaný sám sebou, že dovolil Viktorovi, aby ho odvlekl a nechal tam bratra na pospas Massenovi. Na jednu stranu si mohl být jistý, že kdyby Tomovi přece jenom hrozilo velké nebezpečí, Bill by to cítil. Zůstával s ním propojený, aniž by to kdokoliv z vládců tušil. Bude to pro oba dva mnohem jednodušší. Bill se obával jediného - jak ho bude Tom vnímat ve své hlavě pod silou Massenovi moci?
"Bylo to od tebe velice nezodpovědné, Bille," promluvil na něho Viktor.
Chlapec zvedl hlavu a až teď si všiml, že už dávno jsou uvnitř Viktorova domu. Zamrkal a podíval se vládci do očí, zatímco ty jeho jiskřily pod náporem nejistých myšlenek. Možná, že na něho Viktor mluvil celou cestu, ale až teď Bill vnímal jeho hlas. A nezdál se mu naštvaný. Zněl spíš jako hlas otce, který s klidem pokáral neposlušného chlapce.
"Chtěl jsem mu jenom pomoct," odvětil Bill. Nesnažil se být vzpurný. Stejně by to nikam nevedlo. Mluvil uvolněně a promýšlel každé slovo. "Ty víš, že stejně bych to jednou udělal. Dříve nebo později by k tomu došlo."
Viktor jen klidně přikývl. "Vím, ale mohl si mi alespoň naznačit, co se chystáš udělat. Nemuselo to skončit takhle. Massen tě mohl klidně zabít za tvou troufalost."
21. června 2010 v 21:42 | Bubbly
Bill překonal veškeré zábrany, které vůči Tomovi měl. Teď, když sdílel každé jeho nadechnutí, každý úder jeho srdce, nemusel z něho už mít strach. Pomalu se k němu přiblížil na vzdálenost několika centimetrů. Tomův studený dech ho pošimral na tvářích. Bill vydechl a na vteřinu přimhouřil oči. Naposledy byl k Tomovi takhle blízko, když mu ublížil. Teď mohl jeho blízkost okusit znovu. A snad se nemusel bát, že mu Tom prokousne hrdlo.
Tom otevřel oči a zadíval se Billovi do jiskřivého pohledu. Když si všiml jeho blízkosti, nelekl se, ani neucukl, prostě jen Billovi trpělivě oplácel pohled a sdílel jeho rozjařené pocity. A když se k němu Bill váhavě sklonil, usmál se. Věděl, po čem přesně Bill touží. "Proč váháš, Bille?" zeptal se měkce.
Bill pokrčil rameny. "Nevím."
"Vždyť víš, co cítím já. Nemáš důvod přemýšlet nad tím, jestli smíš, nebo ne."
Na Billových rtech Tomova slova vykouzlila lehký záchvěv úsměvu a v další okamžik se Bill lehce otřel svými rty o ty Tomovy. Tom neváhal a polibek mu něžně oplatil. Prsty mu vpletl do vlasů a držel si tak Billův obličej blízko svého, jako kdyby se bál, že mu chlapec uteče. Jazykem obkroužil bratrův spodní ret. Bill spokojeně zavrněl a aniž by přestával Toma líbat, přitulil se na jeho klín.
Tom ho opatrně vzal pod koleny a kolem pasu a vyhoupl si ho na hruď.
16. června 2010 v 22:07 | Bubbly
Černovlasý vampýr se na sebe díval do velkého zrcadla. Dlouhé vlasy mu padaly do obličeje a zakrývaly unavené a zoufalé oči. Rty měl popraskané a už si ani nepamatoval, kdy se naposledy usmál. Čistý alabastrový krk hyzdily jen dvě hluboké ranky s potrhanými okraji od Tomovým zubů. Bill si přejel prsty po zranění a měl dojem, že znovu cítí tu bolest a tu neskonalou slast, když mu Tom krk potrhal.
Bill už nechtěl čekat. Nechtěl se dívat, jak Massen dostává Toma pod svojí moc. Nedovolí mu, aby mu Toma vzal, obzvlášť ne potom, co se stalo v noci v jejich bývalém domově. Když ho Tom políbil, bylo to jako vrátit se zpátky do minulosti. Teď už si Bill byl jistý. Nemohl nechat Toma upadnout takhle na dno. A i když se mu to nebude líbit, Bill ho zachrání ze spáru Massena.
Potichu se vykradl z pokoje. Byl si skoro jistý, že jeho myšlenky vnímá Viktor a nehodlal mu dát jedinou záminku, aby ho vládce mohl zastavit. Obrnil svou mysl tlustou a neprostupnou zdí a vyrazil z Viktorova sídla. Když vyběhl ven do tmy, naposledy se otočil a zaváhal. Možná dělá chybu a možná se mu to vymstí, ale musel to zkusit. Teď si nemohl dovolit ustoupit vlastnímu svědomí. Zatřepal hlavou, aby přestal přemýšlet nad tím, co by kdyby a vyrazil za brány k Massenovu domu.
Tom procházel chodbami domu, vyhýbal se zvědavým pohledům ostatních vampýrů z Massenova klanu. Necítil se ve své kůži, nervózně se ošíval.
3. června 2010 v 17:27 | Bubbly
Bylo jenom jedno místo, kde se mohl Bill trápit a kde mohl nechat svoje srdce trhat na kousky a přitom se cítit v bezpečí. A to místo nebylo nikde na straně Půlnočního slunce. Bylo to tam, kde se cítil šťastný. Šťastný s Tomem. Bylo to tam, kde měli s Tomem společný domov. A přesně na to místo se vydal. Možná v duchu doufal, že se tímhle útěkem něco změní.
Nebe protínaly pavučinky jasných blesků, po kterých následovaly ohlušující hromy. Déšť se snášel z nebe a vítr ohýbal větve stromů téměř až k zemi. Kapky vody bodaly Billa do tváří a vítr si neposlušně pohrával s jeho mokrými vlasy. Vampýr přesto běžel bez ohledu na to, jak ho v pálí v krku a bodá v hrudníku, dokud nestanul tam, kde stanout chtěl.
Zůstal se dívat na vlastní domov. Někde uvnitř ho příjemně zahřál pocit, že je opravdu doma a že už se nemá čeho bát. Přesto se nemohl zbavit toho tísnivého pocitu, že tady bude sám a opuštěný.
Bill donutil nohy znovu k pohybu a pomalu došel ke dveřím. Vzal za kliku a cítil, jak se jeho tělo mírně třese nejistotou. Jako kdyby za dveřmi čekalo nějaké nebezpečí. Už chtěl vstoupit dovnitř, když za sebou zaslechl cizí kroky. Ani se neohlédl a vklouzl do stínu, aby se skryl přes svitem pouliční lampy a před přicházejícím neznámým.
Ten dotyčný zas až tak neznámý nebyl.
29. května 2010 v 23:41 | Bubbly
Selenia neřekla nic, jenom kolem Toma prošla a zmizela v temnotě chodby. Tom osaměl. Chvíli se díval do míst, kde mu Selenia zmizela z dohledu a potom se podíval před sebe do prázdné zdi. Kdyby dokázal vnímat pocity tak intenzivně jako dřív a neměl by všechno smysly potlačené kamsi do nitra svojí duše, možná by litoval toho, jak se chová. Ale takhle… Takhle necítil nic, žádnou lítost, ani bolest. Bylo mu jedno, co říká a komu tím ublíží. Pod silou Massenovi magie byl takový, jakého ho chtěl mít jeho pán.
Otočil se k jedněm dveřím. Byly to jediné dveře v chodbě, které nenavštívil od doby, co Bill zmizel, ačkoliv něco uvnitř něho mu říkalo, aby do oněch dveří vstoupí. Vzal za studenou kliku, stiskl a dveře se s tichým vrznutím otevřely. A jakmile se ocitl za prahem, sevřelo se mu hrdlo a v hrudi se mu freneticky rozkmitalo srdce.
Massen stál u velkého svícnu a hleděl do jednoho z plamenů. Po dlouhé voskové svíci stékalo několik kapek roztátého vosku. Plamen se zachvěl s každým novým Massenovým soustředěním na Tomovy myšlenky. Věděl, kde se právě nachází a hodlal mu dopřát tu stejně příjemnou bolest, kterou dopřával jeho bratrovi, když byl ještě jeho malým otrokem. Teď měl na jeho místo nastoupit Tom. Měl se stát jeho novým klenotem, ačkoliv záři Billova vyděšeného obličeje se nikdy nemohl rovnat. Ale pořád to byla část Billovi krve.
28. května 2010 v 17:49 | Bubbly
Billovi trvalo několik hodin, než utišil svůj nářek. A když jeho slzy oschly, tak jen ležel na posteli a díval se kamsi do prázdna. Snažil se vymanit z té spleti vzpomínek na všechno trápení, které prožil v době, kdy byl ještě Massenovou hračkou. V době, kdy ho Tom ještě miloval.
Bill se pomalu posadil a rozhlédl se kolem sebe. Chtěl zapomenout, ale pokud bude tady a sám, nikdy se mu nepodaří vypudit z hlavy tu bolest. Musí se zase vrátit do života, ačkoliv ten nový život nikdy nebude jako ten předešlý. Možná, že pro Billa to bude jen dobře.
Chlapec se zaposlouchal do mrtvého ticha, které ho objímalo, stejně jako tma v celé místnosti. Bylo to zvláštně nepříjemné být najednou tak osamělý. Když opomíjel jakoukoliv vzpomínku na Tomovu osobu a na to, co s ním prožil, byl zvyklý na samotu a měl ji rád. Dříve, když byl sám, znamenalo to, že mu Massen nehodlá ubližovat. Alespoň ne na nějakou dobu.
Mladý vampýr zavrtěl hlavou. Znovu se nechal unést vzpomínkami. Byla to chyba. Ohlížet se na minulost a nepřemýšlet nad tím, co se odehrává teď, bylo podle Billa špatné. Musí zapomenout. Prostě se musí smířit s tím, že to, co bylo, už není a nebude.
Kolem Billa se nic nehýbalo. Nikde necítil pocity jiných vampýrů, nebo dhampýrů, pokud tu Isis nebyla jediná. Vstal z postele, přešel pokoj ke dveřím a vzal za kliku. Dveře se tiše otevřely a za nimi nestál nikdo, kdo by Billa hlídal a odmítal ho pustit z pokoje bez svolení svého pána.
23. května 2010 v 18:04 | Bubbly
Jak Viktor slíbil, opravdu nejeli dlouho. Cesta netrvala ani půl hodiny, ale přesto se Bill cítil unavený, jako cestoval několik hodin. Oči se mu zavíraly, tělo se mu zdálo těžké a neohrabané. Jelikož on sám nebyl čistokrevným vampýrem, nedokázal pochopit, že se čistokrevní nikdy neunaví. On potřeboval spát a často potřeboval krev, aby se udržel při životě, nebo alespoň při vědomí.
Seděl v autě jako hromádka neštěstí. Hlavu měl opřenou o chladné sklo a tělo schoulené u těla, pažemi si objímal kolena. Do utrápeného obličeje se mu zhouplo několik pramínků černých vlasů. Bill se ani neobtěžoval zvednout ruce a dát si je za ucho, přestože ho lechtaly na tvářích.
Viktor ho celou cestu pozoroval. Věděl, že si u Massena chlapec neprožil nic hezkého, ale netušil, jak bude Bill vypadat nešťastně, když ho bude opouštět. Soucítil snad s tím vládcem, který neuznával hodnoty, ale zdržoval se jen u vlastního potěšení za jakoukoliv cenu? Ne, to asi ne. Už z jeho zoufalých myšlenek vytušil, že Bill Massena ze srdce nenáviděl a chtěl se ho zbavit, což znamenalo jediné - v tém domě byl ještě někdo, koho Bill miloval víc, než život.
23. května 2010 v 18:02 | Bubbly
Viktor.
Vampýří vládce, který dostal Billa z Massenových spárů se jmenoval Viktor. A už na první pohled nevypadal jako někdo, kdo by chtěl Billa trýznit a ponižovat. Ne, on vypadal důstojně, ale nikoliv povýšeně. Vypadal spravedlivě, ale ne hrubě. Byl naprostým opakem Massena, který si spravedlnost vynucoval násilím.
Zatímco se ostatní vampýři bavili jako Massenovi hosti, Bill se krčil v nejzadnějším koutě místnosti a rozhlížel se kolem sebe. Najednou si připadal maličký a bezvýznamný. Stejně jako on, nic kolem něho nemělo smysl. Nic, kromě tlukotu jeho srdce a tlukotu srdce jeho bratra, který postával u dveří a zíral do země. Nevypadal, že by něco pociťoval, jeho tvář byla jako vytesaná do nejčistšího mramoru. Nehýbal se, jako kdyby byl z kamene celý.
Bill se na chvíli zaměřil na jeho pocity a Tom, jako kdyby poznal, co jeho bratr dělá. Očima se střetl s jeho pohledem a pro oba dva najednou přestal existovat celý svět. Jeden vnímal druhého, na ničem ostatním nezáleželo, ačkoliv se vnímali jinak, než by doopravdy měli. Bill lítostivě přimhouřil oči a snažil se rozehnat slzy, zatímco Tom se zamračil. Pro černovlasého chlapce to bylo jasné znamení - Tom nechce bojovat proti Massenovi, ale po jeho boku. Sklopil oči a zaměřil se na pocity svého nového vládce. Na Viktora.
Zde hledá