■ frogs Diary between People
Neděle v 18:34 | Bubbly
Všichni máme nějak sny, plány do budoucna. Prostě něco, o čem sníme a co chceme víc, než cokoliv jiného. Každý z nás ví, jak moc jsou pro něho jeho sny důležité. Pro někoho více, pro někoho méně. Ale myslím, že neexistuje nikdo, kdo by neměl alespoň malinké sny, malinké touhy, které by byly trošku sobecké. Myslím, že každý sen má v sobě kousek sobectví.
I já sním a myslím, že sním hodně. Prakticky sním celý svůj život. Někdy si říkám, že možná víc sním, než žiju a pak se setkávám s tím, že mi uniká realita. Někdy je mi to jedno, dokážu nad tím mávnout rukou a jindy si říkám, že asi musím být divná, když si život nechávám protékat mezi prsty.
Jak už mi bylo snad milionkrát řečeno; já žiju v bublině. Je to můj svět, moje malá bublina, do které nikdo nesmí. Jsem v ní zavřená tak často, že nevím, jak rychle plyne čas. Někdy je to dobře, když se potřebuju schovat před světem, mám svoje místečko.
1. května 2012 v 11:12 | Bubbly
..., hrdliččin zval ku lásce hlas a bla bla bla, co já vím, jak je to dál. Vlastně je to jedno, protože to je neuvěřitelná bejkárna.
Kdo se jako rozhodl, že zrovna první máj? Copak už jen to datum nezní dost pitomě? Co na tom, že touhle dobou kvetou třešně, strkat si jazyk do hlavy můžou lidi i pod smrkem. Proč by lásky čas nemohl být třeba 23. listopadu? Dobře dobře, to sice nezní tak romanticky, ale aspoň by to neznělo tak přeslazeně.
Vlastně ani nechápu proč jsem měla takovou potřebu tuhle svojí myšlenku takhle zveřejnit. Možná to bude tím, že mi tohle nic neříká, alemám potřebu o tom uavžovat, jako kdyby to bylo bůhví jak důležité. Vlastně ani nevím, jestli to tady něco znamená.
22. dubna 2012 v 13:58 | Bubbly
Dlouho jsem tu nevydávala žádný slinty, tak zase zplodím pár řádků ze svýho nudnýho života, ačkoliv si myslím, že to bude číst jen minimum lidí. V postatě ani nevím, proč tohle vlastně dělám, možná pro svůj vlastní lepší pocit. Dobře, už vím, proč to dělám.
Poslední dobou musím být v přechodu nebo mít krizi středního věku, jinak si ty svoje podělaný nálady neumím představit. Nebo to bude tím aprílovým počasím, že je mi fajn a v následující vteřině bych nejradši někoho prokopla skrz. Může se klidně stát, že se za ten rok nevrátím domů, protože mě zavřou, až se neudržím a někoho seřežu :)).
Nevím, možná ani nemám důvod být protivná nebo smutná nebo nevím, jak jinak to svoje počínání nazvat, ale prostě to tak je.
24. března 2012 v 17:52 | Bubbly
Jelikož se nám tu sluníčko schovalo za hromadu mraků a drobátko to tady hřmí, rozhodla jsem se Vás poctít svým návalem nesmyslných hloupostí o tom, jak to tu dál přežívám.
Upřímně, trochu jsem váhala sem zase něco napsat, protože od některých z vás jsem posledně dostala takovou držkovou, že jsem měla chuť se vším seknout a dělat invisible woman, ale nakonec jsem došla k názoru, že takový vykecávky mě nemůžou rozházet. Takže příště, klidně do mě, ať je po mě :))
Co se týká toho "super" života v Rakousku, tak musím říct, že všude je to dobrý a špatný. I tady se prostě jednou houpu dole a jednou jsem nahoře. Občas je to dobrý, jindy je to zlý. Těžší nebo lehčí, záleží na tom, jak a co po mě lidi kolem chtějí. Ale snažím se všechno zvládnout, ačkoliv ne vždycky mi to jde s hlavou vztyčenou.
25. února 2012 v 11:58 | Bubbly
Uběhlo pár dní a žádnou velkou změnu nevidím.
Jasně, já vím, všichni mi říkáte, že tomu musím dát minimálně měsíc. Jenomže to mi to dřív vleze na mozek a já skončím v nějakým rakouským blázinci. Ne, vážně už mi tady z toho začíná hrabat. A začíná se to stupňovat.
Nejdřív to bylo jen takové normální povídání sama pro sebe, nebo, v lepším případě, povídání si s plyšákem. To by se snad dalo pochopit. Ale jak čas běží, začínám mít dojem, že to nebude trvat dlouho a nasadí mi svěrací kazajku, protože když si semnou nikdo nechce povídat (nebo se tomu možná snažím vyhýbat já, jelikož moje slovní zásoba odpovídá slovní zásobě debila), chodím si stěžovat ke třem králíkům a co je horší, snažím se o to rakousky. Vážně, kdyby mě někdo slyšel, ťukal by si na čelo a musel by mě praštit.
Navíc, začínám chytat ty jejich manýry. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem řekla sprosté slovo. Jasně, to že ho někde napíšu, je něco jiného, ale když mluvím... Už je to minimálně týden, co jsem neřekla něco neslušného. A když zrovna nemám depresy z toho, že mi nikdo nerozumí a že nikomu nerozumím já, jsem trochu moc klidná. Většinou jsem spíš člověk, co se vzteká, ačkoliv říkám, že ne :)).
16. února 2012 v 21:56 | Bubbly
Halo Leute,
tak jste chtěli vědět, jak se tady mám?
No, co bych vám asi tak mohla říct. Vídeň je velká jako kráva, ztratila jsem se hned před barákem:)). Ale mám tu všechno od knihkupectví až po obrovské nákupní centrum přímo pod nosem. A to nejsem nikde blízko velkého dění ve Vídni.
Co se týče mojí nové rodinky, tak jsou to fajn lidi, jsou na mě hodní, mají hodné děti a pekárnu, kde pečou super chleba a koblihy:)). Ale já tam radši nechodím, tam by se mnou mohli chtít mluvit. A jelikož mě snad zná už jedna čtvrtina Vídně, radši se zrdžuju doma a uklízím:)).
Co se jazyku týče, nechápu, jak jsem mohla odmaturovat a druhý den jsem chtěla jet domů, ale nějak jsem se přes to nakonec přenesla a snažím se, co to jde. Všichni mi říkali, že dva dny nestačí k tomu, abych šprechtila jako blázen, tak tomu dám měsíc.
Rok bude dlouhá doba, ale sama jsem si to vybrala. Nejvíc jsem si asi zamilovala tři ušáky, protože ti nemluví *FUNNY*. Myslím, že kdyby tu nebyla ta jazyková bariéra, všechno by šlo samo. Ale i tak se mi tu líbí, ačkoliv zatím si nejsem jistá, že bych tu vydžela dýl, jak ten rok. Nejen kvůli tomu, že město je to jako kráva, ale taky proto, že mi tu chybí dost jistých osob.
Tak jako tak, tohle je teď něco jako provizorní domov a dokud tu na mě nikdo neřve, nenadává mi, tak je to fajn. A na to, jak jsem držkovala na děti, tak mám tyhle dvě už teď ráda. Jsou hodné a snaží se mi pomáhat s němčinou.
Vlastně, je to skoro jako pobyt u známých na dlouhou dobu. Nic, co bych nemohla zvládnout...
6. února 2012 v 12:06 | Bubbly
Zdravím, přátelé!
Dneska ráno jsem dospěla k závěru, že je na čase říct zase pár slov, udělat vám obrázek o tom, co se děje nebo neděje.
Učitě jste si všichni všimli, že se poslední dobou na blogu moc neděje. Tímto bych se měla omluvit, protože nějak postrádám čas. Už tuhle neděli odjíždím na rok do zahraničí, proto je o mě málo vidět, málo slyšet.
Jo, plní se mi jeden z mnoha snů, který jsem kdy měla. Původně jsem sice měla v plánu postít svou návštěvou Německo, ale to bylo tehdy, kdy byli Tokio Hotel na vrcholu slávy a já byla malá puberťačka. Dneska je jedno, kterou z německy mluvících zemí jsem si vybrala. Tentokrát je to Rakousko, Vídeň.
16. ledna 2012 v 17:49 | Bubbly
Tak si říkám, že už jsem Vás dlouho neprudila svejma ujetejma kecama. To se musí napravit :))
Vlastně ani nevím, pod jakým záměrem vzniká tenhle článek. Vždycky, když začnu něco smolit, nemá to absolutně žádnej důvod a nakonec z toho buď vyleze něco smysluplnýho, nebo je to jen nějaká mediální sra*ka. Jo, kraviny, na to hlavu mám, ale užitečný věci... :))
Měla bych tomu dát nějaký smysl, nebo tu budu psát jen něco, co nemá ani hlavu ani patu. Ale myslím, že většina z vás je na tyhle moje bezkonkurenční kecy docela zvyklá, takže se nebudete ani ničemu divit, nemám pravdu?
Nenávidím sníh (tím začíná debata o něčem jiném, totálně nesmyslném). Potřebuju jet k zubaři a pokud to do čtvrtka neroztaje, budu se muset spoléhat na autobusové spojení.
25. prosince 2011 v 0:45 | Bubbly
Zdravím, moji Drazí a Milí!
Tak Štědrý den máme úspěšně za sebou všichni a já doufám, že Vám Ježíšek oplatil to, jak jste byli celý rok hodní! Mě to teda oplatil určitě :) Dostala jsem toho spoustu, ale největší radost mi udělal vlastní bobeček netbůček :)) Tak snad doufám, že se na něm naučím rychle psát, abych mohla mastit povídky jedna báseň a nikdo mě nemohl vyhazovat od PC!
No, teď už nás čeká jen Silvestr a pak hurá do Nového roku. Nový rok sebou určitě přinese spoustu nového (teda, ale spoň pro mě, pár z vás tuší :))) Na přání všeho dobrého do nového roku je ještě brzo, takže to si nechám až na potom.
No, kdyby se náhodou někdo z vás chtěl pochlubit, jak jste byli celí rok hodní a jak Vás Ježuch odměnil, určitě se zmiňte do komentářů, budu ráda, když se podělíte :) Já se taky podělím o tom, že jsem dostala spoustu těch holčičích věcí, jako kabelku, pěněženku, fén na vlasy, šperky a třeba taky nějakou tu knížku a podobně...
Takže, čekám na vaše povídání o Ježíškovi.. :) Zatím čest, vaše B.
P.S. Taky jste tak přežraní jako já?? :))
3. prosince 2011 v 19:56 | Bubbly
Máme tu prosinec, tak mě napadlo, že než půjdu do postele, něco krátkého sem sepíšu.
Dneska jsem byla zase u salámků (a věřte mi, že salámy jsou zlo) a kromě toho, že jsem už takhle prochrápala celý odpoledne, chystám se pokračovat ve spánku i za následujících deset až patnáct minut. Co jiného taky?
Když už si najdu trochu času, abych dělala něco jinýho, než makala nebo učila se deutsch, tak na to nemám ani náladu. Poslední dobou jsem trochu moc otravná, takže by se mnou stejně nebyla moc zábava, takže to vlastně dělám pro vás
.
Jo, a co se týče povídek, určitě vidíte, že přibývají jednou za uherský týden, ale já vážně píšu, jenže poslední dobou chybí inspirace. ano, pořád mě to baví, ale jen nevím, jak pokračovat za tím, co už bylo. Ale určitě zase něco sepíšu, jen prostě nevím, kdy...
. Začíná mě to trochu deptat.Doufám, že z těch rozepsaných povídek aspoň jednu dokončím, než blog na nějakou dobu pustím z hlavy... Ale na to je ještě čas...
11. listopadu 2011 v 18:04 | Bubbly
Někdo mi dnes říkal, že tohle datum, ačkoliv má velmi magické číslo, nebude nijak fajnový. A měl stokrát pravdu. Ne, já vážně nevěřím na numerologii a ty kecy o úplňku v tyhle praštěný dny, ale něco na mě padlo. Divný pocit, že dělám někde něco neustále špatně.
Takže, ve spolupráci s tímhle datem a mojí divnou náladou jsem se rozhodla zase vyplodit pár řádků, ačkoliv nevím, proč to vlastně dělám. Ale staly se věci a ty věci pokračují a zdá se, že se nic lepšího už nestane. Rozhodně ne letošní rok, takže už jsem se smířila s faktem, že letošek byl dost ujetej, pokud nepočítám to, že jsem úspěšně udělala maturitu, řidičák, našla si brigádu a připravila si budoucnost. Prostě jinak nic moc.
No, abych teda začala to, kvůli čemu jsem se vlastně rozhodla tenhle článek napsat.
Nejsem moc dobrá kamarádka a ani moc dobrý člověk. Dobře, to nestačí. Jsem špatná kamarádka a asi i špatný člověk. Ne snad, že bych dělala něco, co je morálně špatné. Nebo možná to taky dělám, ale v takových těch mezích, které mě nedostanou do celoživotního maléru. Ale prostě je to něco, co je špatné.
1. října 2011 v 11:01 | Bubbly
Tenhle článek měl vzniknout za účelem napsání několika řádků, které se týkaly dalších několika dní z mýho tak nějak divnýho života. Ne, nemám si na co stěžovat, ačkoliv by za poslední týden bylo pár drobností, který bych radši neudělala a vymazala je ze svojí hlavy, ale tak se to občas stává, ne? Kdo sem tam nemá slabší dny? Já měla slabší tejden. Kurevsky slabší, ale co nadělám?
Máme tu nový měsíc, možná nové naděje na něco lepšího a nebo nové noční můry týkající se jinýh věcí... Jo, těch by bylo poměrně dost v mém případě. Ale jak už bylo řečeno, nebudu si stěžovat, protože by to nebylo fér.
Tohle nejspíš dělám z nudy a taky proto, že blog se tak nějak na chvilk zastavil. Což je docela mrzuté, protože čas jsem měla, jen nebylo o čem psát. Vykouřily se mi z hlavy nápady do dalších dílů povídek, takže já jsem teď, Vážení, dutá jako bambus a vůbec nic mi nenaskakuje. Ovšem, to bude příčina toho, jak se mi samotné podařilo se odrovnat. Hm, menší chybička, výpadek
.
Hm, byla jsem prostě pár dní neviditelná, nikomu se nechyběla (jako obvykle) a žila jsem si ten svůj divnej život, kterej jde pořád dál. Normální dny v životě normálního člověka... Ježiš, co to zase kecám? Dneska mi fakt nějak vypadává mozek, takže to tu radši zabalím... Hm, takže další slabší okamžik, tudíž tohle musíte brát s nadhledem...
Okey, Leute, tě prc, vaše B.
12. září 2011 v 20:31 | Bubbly
Hm, tak co bych asi měla říct? Myslím, že to bude stručný.
Bubblyna dneska dělala zkoušky řidičák. Testy - OK. Technika - lepší to být nemohlo, protože otázky, co jsem si vytáhla, byly prostě nejlepší. A jízdy? No, to bych radši moc nerozebírala, důležité je, že jsem to udělala! Ano, ano, ano! Z Bubblyny je už velká paní řidička!
Kdybyste viděli, jak jsme spokojená. Jsem se odměnila velkou zmrzlinou a nevím proč, musela jsem si koupit bublifuk. Fakt nechápu, co mě to popadlo, ale měla jsem z něj stejnou radost jako z toho řidičáku. Ve čtvrtek si pro něj šlapu, takže v pátek už asi pojedu na projížďku.
Jen tak mimochodem, u jízdy jsem se opět ujistila v tom, že jsem torpédo
. Vzala jsem obrubník, zaparkovala jsem
mírně křivě a nerozhlédla jsem se na přejezdu, ale jinak to nemělo chybu. Pán povídal, že to bylo jen tak tak, ale já mu nevěřím. A hlavně to neřeším. Zvládla jsem to...
Takže, můžete mi gratulovat a chválit mě...
3. září 2011 v 15:31 | Bubbly
Hm, dlouho jsem tu neotravovala s žadnými svými životními poznatky a říkám si, že je čas to zase napravit, protože vy určitě toužíte z nás postřehy z mýho praštěnýho života
.
...
Dneska jsem se přesvědčila o tom, že ne vždycky mě mají lidi rádi. Tak třeba jeden z mých instruktorů autoškoly; ten mě měl tak oblíbenou, že je se dočkala i SMSky, jak se na mě moc těšil a že mi to hrozně moc slušelo. Samozřejmě, že jsem si řekla, že to musí být týpek, co prostě jkede na zajíčky bez ohledu na to, jestli je nebo není ženatej. Takže, prostě mě měl (slušně řečeno) rád víc, než bych si přála, ale po dnešních dalších jízdách jsem se přesvědčila, že mě asi tolik rád nemá (možná si říkám: díky bohu). Když jsem prostě nebyla schopná se rozjet do kopce, dovolil si na mě zvýšit hlas (což bytostně nenávidím) a dokonce mi řekl, že už ho to začíná sr*t. Všichni pochopili...
Ne snad, že by se mě to nějak bytelně dotklo, měla jsem strašnou chuť se mu vysmát do obličeje, ale vím, jak se mám chovat, takže jsem jen dělala, že nejsem na místě a myslela si svoje
.
1. srpna 2011 v 23:24 | Bubbly
Leute, je to šok, ale je to tak!
Takže, měla bych pro vás relativně mít dvě takové základní zprávy, ale s jednou nechci nic předbíhat, což znamená, že si jí prozatím nechám pro sebe. Ale nebojte, až přijde ten pravý čas, všichni se to dozvíte jako první :)
No, ale teď to důležité...
Říkala jsem, že tu budu večer zpovídat ze svých dnešních hříchů, které měly být údajně spáchány, ale jelikož je Bubblyna šikovná (v rámci možností), tak se není z čeho zpovídat (snad jen z toho, že neumím mít něžná). Ano, ano, pokud hádáte, že jsem dneska doopravdy poprvé řídila auto, tak jste to uhádli!
Dnes byl můj další z osudových dnů. Měla jsem první jízdy a jistým způsobem jsem musela donutit "pana učitele", aby mě vzal na cvičák, protože na silnici bych někomu zrušila jeho čtyřkolového drahouška nebo v horším případě někoho zabila. Tak jsme obětovali deset minut a frčeli jsme do Chrudimi na cvičiště (největší starost mi do teď bude dělat ta málem přejetá černá kočička, co nejspíš chtěla spáchat sebevraždu a mě způsobit doživotní kolaps).
28. července 2011 v 22:42 | Bubbly
Takže Leute, musím se vám omluvit, ale dávám si tři dny klídeček...
Nečekaně se ukázalo, že ke mě přijafčí kamarádka, se kterou zas budu mít tři dny akce. Tudíž bude blog necelé tři dny v minimální činnosti, pokusím se ještě na poslední chvíli přednastavit nějaké články, abyste tu zase neměli nudu a nezapomněli na mě :).
Nezbývá mi, než vám popřát, abyste si dál užívali prázdniny, které zatím nevypadají jako letní, ale pořát je to ještě měsíc volna (tedy, jak pro koho :D). Tak užívejte dokud můžete a já se vám zase za pár dní vrátím a naservíruju vám všechno zpátky pod nos... Díky za vaše pochopení. Vaše B.
21. července 2011 v 14:02 | Bubbly
Na spoustě blogů jsem četla miliony a miliony komentářů, které se týkají Tokio Hotel. Někteří mají zlý jazyk a tvrdí nehezké věci, jiní je milují jenom proto, kým jsou a ne proto, kdo jsou doopravdy. Ale opravdu jeden z nejlepších článků, který se týká toho, když někdo opravdu přemýšlí o klucích a jejich hudbě normálním způsobem, jsem četla na
tomhle blogu. Holky, které tohle napsaly, doopravdy přemýšlely o tom, co řeknou a všechno, co řekly, myslely od srdce. Jsou jedny z mála, které Tokio Hotel milují takové, jací doopravdy jsou.
Spousta holek zbožňuje Tokio Hotel proto, že jsou slavní a bohatí, přesto tvrdí, že by pro mě udělaly všechno. Ale kolik z nich tvrdí pravdu a kolik z nich jsou jen "ty fanynky"? Od doby, co se z teenagerovské kapely Tokio Hotel stala banda chlapů, co dělají kvalitní hudbu, spousta dívek kritizuje to, jak kluci vypadají.
12. července 2011 v 20:33 | Bubbly
Ano, ano, už je to tak, jsem zase o rok starší. Sice se není čím chlubit, ale když už v tom lítám, tak to sem napíšu taky. Asi bych měla slavit jak blázen, ale to mě nebaví, takže sedím doma a nic neřeším, až na to své stáří... Příští rok dvacet a už se můžu jít zahrabat :)
Jednu věc, ale těmhle narozeninám prostě neodepřu a to, že jsem dostala od Milouška mýho a ještě jedný kámojdy plakát Billa Kaulitze v životní velikosti, což mi udělalo neskutečně obrovskou radost a teď už Bill zdobí stěnu mého pokoje. Pokaždý, když se na něj podívám, tak jdu do kolen. Prostě umírám, jak je dokonalej :):)
Strašně moc lidí mi přálo na Fakáči (:)) a já moc děkuju, že si vzpomněli (nebo že jim to ten FB připomněl :D). Ale lidi, do kterých bych to očekávala nejvíc, se na mě vysrali (nebo aspoň prozatím).
7. července 2011 v 23:17 | Bubbly
Smutek je reakcí na ztrátu milované bytosti a příčina je tedy známá, zatímco u melancholie, přestože může vést až k sebevraždě, zjevný předmět chybí. Sigmund Freud
Ne, nebojte se, nechystám spáchat sebevraždu, ale prostě právě tu melancholii, která asi ani nemá pořádnou příčinu, právě teď prožívám. Je mi divně. A fajn, přiznávám se k tomu, že za to může ta fotka Toma a jeho "údajné slečny". K tomu ještě pár těch ostatních nepříjemností, které se mi odítají vyhýbat a je z toho tohle. Vážně tyhle stavy nenávidím a nejradši bych se jich zbavila po svým, což by ale bylo poměrně sobecký...
4. července 2011 v 19:32 | Bubbly
Mám za sebou prostě dokonalou dovolenou.
V Bulharsku je krásné, měkoučký písek, čisté moře, sluníčko a hlavně - všechno strašně levný! Nakoupila jsem si tam a byla jsem ten nejspokojenější člověk na světě. Navíc, tohle byl perfektní relax, odpočinek od všeho, ale na druhou stranu jsem se taky těšila domů. Ten osmý den už bylo jenom čekání na to, až budu zase pěkně u maminky:). Jenže, sedm hodin čekání na letišti mi to trochu pošouplo. Nečekané xDD.
Neptejte se mě, jestli jsem tam zalovila mezi davy kluků. Za prvé - jazyková bariéra, za druhé - na kluky jsem kašlala xDD Jsem věrná svýmu Billovi a taky jsem si tam jela odpočinout a ne lovit :).
Bylo to prostě perfektní. Ráno jsme vstaly, odvalily jsem se na pláž, kde jsme se pařily v tom nejhorším vedru (takže večer dokonale rudý jako selátka xD), odpoledne jsme prochrápaly a večer hurá na trh, koupit si popcorn, cukrovou vatu a sledovat dvoumetrovýho plyšovýho veveráka z doby ledový ( mimochodem, toho jsme milovaly xDD). Byly jsme dokonale volný, mohly jsme si dělat co jsme chtěly. Zašouply jsme se taky do báru na mojito a sex on the beach (což je ovšem mňamina chlastík :)).
No, co vám mám povídat, bylo to prostě úžasný, ale holt doma je doma, takže jsem teď spokojená, jako první den na dovče. Jinak, zkoukněte to sami, foukla jsem vám sem pát foteček z mojí životní dovolené :)
18. června 2011 v 0:26 | Bubbly
Tak jsem si říkala, že už jsem se zase dlouho neozvala, naposledy jsem tu stresovala a myslím si, že je čas zase na nějaký optimistický článek, no nemám pravdu?? To byla řečnická otázka, ale pravdu samozřejmě mám...:)
Co bych vám mohla všechno poreferovat. Tak například - skončilo moje depkování ohledně maturity a ačkoliv jsou výsledky odevzdávány studentům až dvacátého června, já jsem dneska s nervama nevydržela a (za dokopání mojí drahé matinky) jsem si zavolala do školy. A naše milá paní učitelka alias Mamča Renča, mi ochotně sdělila výsledek.
Jakmile jsem položila telefon, nezbývalo mi nic jiného, než ječet radostí jako praštěná. Je to doma, vážení, zkoušku dospělosti mám za sebou! A úspěšně, což je důležité. Takže teď budu jenom slavit. Prvního panáka jsem si dala hned potom, co mi to třídní oznámila. Pak přišla sestra (koupila mi fašku k matuře *O_o*) a dala jsem si dalšího panáka. Ve čtvrtek plánuju menší chlastání na Tokiácké lavičce v PCE s lidičkama, který prostě miluju. No a od neděle mě tu osm dní nebude vidět, protože odlétám slavit do Bulharska, kde doopravdy začne život!
10. června 2011 v 22:53 | Bubbly Kay
Tak mě napadlo, že už jsem dlouho nepodala žádné informace, naposledy někdy, když se konaly maturity, které mimochodem ještě neskončily. Nebo vlastně ano, ale nikdo nic neví a já z toho jsem už totálně na nervy. Asi začnu brát nějaký prášky nebo co :D
Jediný, co mě zatím drží nad vodou, je to, že 26.6 mě čeká 8 náderných dní na plážích Bulharska jen s mojí držkou Gabushí. 26.6. je osudový datum:). To bude 8 nezapomenutelných dní, já se na to hrozně těším, ale jestli neudělám maturu, tak ta dovča bude stát za starou bačkoru... No, doufám, že nejsem zas tak neschopná, abych si všechno tak zkopala. Já si teda v tomhle ohledu moc nevěřím a prosím boha, aby mi to vyšlo...
No, tak jsem toho chtěla bůhví kolik nakecat a zas mlčím jak leklá ryba, protože takhle večer už mi to fakt nemyslím... Zítra se chystám se znamýma na akci amerických aut, která jsou v našem zapadákově a pak zas frčím na nějakou návštěvu, takže, zejtra konečně budu něco dělat.
3. června 2011 v 22:25 | Bubbly Kay
Tak dneska mám za sebou už úplně všechno... Celou maturitu, všechny části, od praktické až po písemnou. Dneska jsem si odbyla poslední písemnou z němčiny a řeknu vám, žádnej dobrej pocit z toho nemám, ale nemyslím si, že bych byla tak dutá, abych to nedala na čtyřku a aby mi to nezprůměrovalo známku tak možná na trojec... Trochu mit o pokazí ty krásný ústní, ale to už je mi šumák, hlavně, že budu mít v ruce papír, že prostě mám maturitu a pak si řeknu šmytec a nazdar! A už nebude záležet na mým dobrým pocitu.
Přesně, podle mého očekávání - ani teď nemůžu slavit, protože jsem marod, takže oslavy odložím až po vysvědčení a pak to roztočím, že mě nikdo nezastaví :) ale bohužel, teď si nešrktnu...
Taky jsem byla dneska trošku zklamaná, když jsem otevřela stránky o Tokiáčích a zase jsem je po dlouhé době viděla.
17. května 2011 v 12:22 | Bubbly Kay
Oujé, je to doma Vážení! Chcandička měla takovej strach, ale ta státní maturita za ty nervy ani nestála! Takže ústní mám překvapivě a nad svoje očekávání za sebou, už mě čeká jenom písemná a to snad nějak zvládnu. Slohy - no problem a němčina! Když jsem tak skvělě šprechtila, až mnou byla Alča překvapená (a já sebou kurevsky taky :D) tak to prostě musím dát i u písemnejch, no ne?? xD
Moc děkuju vám všem, co jste na mě mysleli, moc mi vaše podpora pomohla, jste moje zlatíčka! A teď budu mít konečně tejden ničím nerušený pohody...:) Ještě se nechávám rozmazlovat, budou nehtíky, novej founek a Milouši, ozvu se ti, kdy bude čas a jde se slavit, je to jasný, babo moje?!! :)
15. května 2011 v 17:46 | Bubbly Kay
Zítra mě čeá poprava... Ústní maturitní zkouška... A já mám takovej dojem, že z těch milionů otázek si nepamatuju ani jednu, bez ohledu na to, že jsem se to učila do tří do noci...:( Jako já fakt nevím, zejtra to bude průser jako svině. Tak mě napadá, jestli to má vůbec cenu, abych tam lezla a nenechala to až na Září...
Mám z toho nervy v kýblu, totál prostě v řiti... Jako, jestli to nevyjde, tak se asi zabiju, i když to už je pasé... No, prostě nervy pracujou na plný obrátky a nikomu bych nepřála to terno, ale myslím si, že tím si prostě projde každej... Takže všem jednou úpřímnou soustrast a kdo už to má za sebou, tak pro vás mám jen dvě slovy: "Vy socky!"
No nic, asi mi jen zejtra držte pěsti, akočliv to stejně bude k ničemu... Půjdu tam ze sebe udělat prvotřídního debila, jak mám ve zvyku... Takže aadié...:(
Zde hledá