Halo Leute,tak jste chtěli vědět, jak se tady mám?
No, co bych vám asi tak mohla říct. Vídeň je velká jako kráva, ztratila jsem se hned před barákem:)). Ale mám tu všechno od knihkupectví až po obrovské nákupní centrum přímo pod nosem. A to nejsem nikde blízko velkého dění ve Vídni.
Co se týče mojí nové rodinky, tak jsou to fajn lidi, jsou na mě hodní, mají hodné děti a pekárnu, kde pečou super chleba a koblihy:)). Ale já tam radši nechodím, tam by se mnou mohli chtít mluvit. A jelikož mě snad zná už jedna čtvrtina Vídně, radši se zrdžuju doma a uklízím:)).
Co se jazyku týče, nechápu, jak jsem mohla odmaturovat a druhý den jsem chtěla jet domů, ale nějak jsem se přes to nakonec přenesla a snažím se, co to jde. Všichni mi říkali, že dva dny nestačí k tomu, abych šprechtila jako blázen, tak tomu dám měsíc.
Rok bude dlouhá doba, ale sama jsem si to vybrala. Nejvíc jsem si asi zamilovala tři ušáky, protože ti nemluví *FUNNY*. Myslím, že kdyby tu nebyla ta jazyková bariéra, všechno by šlo samo. Ale i tak se mi tu líbí, ačkoliv zatím si nejsem jistá, že bych tu vydžela dýl, jak ten rok. Nejen kvůli tomu, že město je to jako kráva, ale taky proto, že mi tu chybí dost jistých osob.
Tak jako tak, tohle je teď něco jako provizorní domov a dokud tu na mě nikdo neřve, nenadává mi, tak je to fajn. A na to, jak jsem držkovala na děti, tak mám tyhle dvě už teď ráda. Jsou hodné a snaží se mi pomáhat s němčinou.
Vlastně, je to skoro jako pobyt u známých na dlouhou dobu. Nic, co bych nemohla zvládnout...
jasně že hned všechno nejde jako po másle, do toho se musí člověk postupně dostat.. a ty to zmákneš.. ;)
Lena | 18. února 2012 v 18:48 | 
Zde hledá
to zvládneš :) dej tomu čas :) ono to přijde
:) jinak jsem ráda, že se ti tam tak nějak líbí.. ale asi ne podle tvých představ, co? :/ hlavně to přežij ve zdraví :)